První setkání s kuličkami jménem Boilies Roman Miklík

První setkání s kuličkami jménem Boilies

Jednoho krásného  Srpnového dne, jsem se vydal z Rakouska kde bydlím, na Novomlýnské nádrže konkrétně na Mušov (D7) na ryby. V práci sem ten den končil v 11:00 hodin, protože jsem měl hodně plánů, co všechno musím v Česku udělat, nejpozději v 16:00 jsem musel být u dědy kerý mě na ryby vezl.Jako vždy když se dostanu k vodě měl jsem v sobě obrovskou touhu konečně prorazit svou smůlu a na mušově uspět.

Kolem osmnácté hodiny jsem byl na místě a začal vybalovat mé vybavení. Děda mi ještě pomohl namotat vlasec na nové navijáky a pak odjel. Ještě než jsem s dědou začal namotávat, letěla do vody má feedrová montáž s kukuřicí na háčku, nechtěl jsem promarnit ani minutu na tomto nádherném revíru. Na záběr jsem nečekal dlouho, chvilku po nahození už se něco motalo kolem nastražené kukuřice. Zásek nenásledoval, neboť jsem měl plné ruce práce s návynem vlasce na nové navijáky , když jsem byl už konečně hotový a připravený k náhozu u obou prutů , vytáhl jsem feeder z vody a po krátké chvíli již letli vzduchem mé montáže s kuličkami boilies od firmy Dinamit Baits směrem do mého milovaného vodního živlu . První pocit při náhozu mě překvapil. Návnada letěla odhadem 80-90 m daleko od břehu, ne-li víc. Mé nové kaprařské vybavení které už jsem si konečně mohl dopřát se zatím nad míru osvětčilo. Měl jsem jen jeden pípák, tak jsem si později k prutu bez pípáku položil svíčku. No ještě musím hodně pracovat abych si dokoupil vše potřebné. Po nějaké době následovaly první pohupy swingerů!

Několikrát vyjel pomalu nahorů a pak zase pomalu dolů. Bylo mi jasný, že už tam visí, tak jsem nesekal silně. Necítil jsem odpor, tak jsem myslel, že to bude malý cejnek. U břehu s sebou mrsknul a smočil mě pěkně od shora dolů. Vytáhl jsem jej a položil na podběrák, změřil jsem jej a měřil nádherných 49 cm, vyfotil a pustil. Byl to první úlovek na nový prut a vůbec na boilies. Do půlnoci pak už záběr nenásledoval. Kolem 00:00 jsem vytáhl pruty, pobalil si věci a šel spát.

Ráno jsem se vzbudil kolem 4:10 a rovnou nahazoval. Dlouho se nic nedělo, až na pár nesekatelných záběrů. Nevím už přesně kolik bylo hodin, ale myslím si, že bylo chvilku před, nebo po 7:00 ráno. Poprosil jsem sousedy, aby mě pár minut  hodili okem po věcech, a šel jsem si nakoupit do stánku asi 5 km vzdáleného od lovného místa něco na jídlo a pití. Ve stánku jsem si nakonec nekoupil jen jídlo a pití, ale ještě jeden nový swinger, novou jehlu a vrtáček na boilies, druhej pípák a nakonec mě to vyšlo na dalších cca 1000,-Kč.No co co bych pro ryby neudělal :))

Po návratu ze stánku k lovnému místu jsem opět nahodil a čekal.

Asi kolem 8:30 – 9:00 mi vyjel swinger nahoru a bral vlasec přes baitrunner pořád dál.

Zásek, cítil jsem, jako kdybych seknul do kamene, nebo do pařezu, prostě udice nešla zvednou výš. Párkrát sem cítil ,, bojovný odpor (kopnutí), potom jsem si pár metrů zabojoval s rybou, která mi utrhla kompletni návazec Vlasec byl pokroucený a špinavý od slizu . Byl jsem naštvanej sám na sebe, že jsem mu o trochu víc nepovolil brzdu. Mohl to být můj nový osobáček a první velká ryba na boilies.

Chvilku potom jsem volal Markovi z C.T. Akvarius, který byl zrovna na srazu s Junior Clubem Po krátkém rozhovoru o tom, jak je na srazu a jak je u mě, mi Marek dal k telefonu  Frantu taky člena C.T. Akvarius, kterému jsem pak popsal, co se mi před chvílí stalo. Podle Franty to mohl být Sumec. Když jsem to slyšel, tak mě to naštvalo ještě víc, i když jsem nešel na sumce, ale na kapry. Naštvalo mě to, protože jsem sumce ještě nikdy nechytil. Od krátkého boje s velkou neznámou rybou uplynulo hodin a hodin bez záběru.

Myslím, že to je tím, že je nebe bez mraků a voda klidná jak olej. Žádná vlnka, žádný mráček a žádný záběr. Podle odhadů je na sluníčku něco přes 30°C.

Uběhlo poledne a je večer.

Mezitím se stalo pár zajímavých věcí, které vám ted‘ sepíšu.

Kolem 14:00 jsem se šel zchladit do vody, nebyla studená a ani teplá, byla akorát.

Šel jsem kousek dál, do větší hloubky, kde byla studenější voda a najednou slyším jak mi řve pípák. Než jsem stačil doběhnout nebo spíš doplavat na břeh k udici, všechno se zase uklidní a nic se dál neděje (zákon namazaného chleba).

Jak jsem se vzdálil, začli brát, když jsem u toho, seděl tak nic.

Další takový případ se stal kolem 19:00, kdy mě na jedné udici přehodil soused a vytahoval návnadu na přehození, tak mě táhl s sebou a mě začal zase řvát pípák.

V domění záběru sekám a nic… později zjistím, že mě táhne soused, tak nás jdu do vody rozmotat (z dobro srdečnosti). Při rozmotávání zase slyším, jak mi řve pípák druhé udice, ale zase nestíhám.

Dá se tato smůla ještě nějak nazvat???

Kolem 21:00 jsem jednu kaprařskou udici vytáhl a vyměnil za udici navázanou na dravce, na rybičku. Zase do půlnoci se to ani nehlo.

Chvilku po 4:00 jsem byl zase na nohách a nahazoval.

Čekal jsem do 8:40 na další záběr. Podíval se na břeh, zase cejn, ale menší, měřil 42cm. Kolem 11:00 jsem pak musel začít balit, protože mamka mě vyzvedávala ve 12:00 na místě.

Z víkendu nejsem zklamanej – ani náhodou, jsem rád, že jsem ten víkend věnoval právě rybařině.

Už se nemůžu dočkat na další výpravu za kapry s boiliesem.

 Za Junior Club C.T Akvarius Roman Miklík