Jak jsem prodělal vývoj od rohlíkového boiles Jan Šimčík

Jak jsem prodělal vývoj od rohlíkového boilies

Ahoj, určitě mě už aspoň trochu znáte. Jmenuji se Honza Šimčík a jsem člen JC Akvarius. Předem, bych chtěl vyjádřit svůj dík za to, že moje články někdo uveřejňuje a také, že si je někdo přečte. Dneska bych chtěl vyprávět o tom, jak jsem začat s rybařinou, tedy jak se z naprostého začátečníka za 8 let stal celkem i zkušený rybář. Námětem se mi staly mé sešity, které jsem vedl jako mladý rybář, kde jsou obsaženy mé začátky – první ryby, první rybářské náčiní apod.
Jako 6-tiletý kluk jsem jednoho krásného dne jel k babičce do Oder s mamkou a bráchou. Asi v půli cesty mamce zvoní telefon,která to zvedá a říká „Ahoj Pavlíku, jak se daří? Ty ještě žiješ?“ Pavlík odpovídá „Ahoj, no jo, kde jste? Nechcete si udělat výlet na Balaton do Vítkova?“ Máma odpověděla něco v souhlasném stylu a rozhovor ukončila. Vítkov je 10km za Odrami, takže jsem se tím směrem vydali, po ukončení návštěvy babičky..Když jsme byli na místě a já se rozkoukal, uvědomil jsem si, že jsem se ocitl na rybářských závodech – vůbec prvních, které jsem kdy viděl a navštívil. Ve chvíli našeho příjezdu se udávaly ceny. Všímám si Pavlíka, který jak se zdá skončil na 1. místě. Chci se za ním rozběhnout, maminka mě ovšem zastavila, a tak společně čekáme než skončí slavnostní rozdělení cen. Když Pavlík uviděl, měl radost a šel k nám. Samozřejmě jsem se zeptal, co chytil. Na mou otázku mi bylo řečeno: „Chytil jsem rybu větší než jsi ty a tvůj brácha dohromady!“ Docela mě jeho slova vyděsila. Šli jsme se tedy na toho obřího velikána podívat k rybářské chatě a tam vidím obrovskou mrtvou a vykuchanou štiku, která měřila 134cm. Vážně mi to nehybné zvíře připadalo obrovské a děsivé – tehdy jsem byl ještě malý a Pavlovi bylo tolik, co je nyní mně a ryby ještě nepouštěl. Na štiku jsem se ani neopovážil sáhnout, s bráchou jsme se s ní ale vyfotili. Takhle to začalo - takhle jsem se dostal k rybaření. Hned jsem se zeptal, jestli bych mohl jít někdy s ním a on, že ano. Bylo to na podzim, takže mi Pavel slíbil, že zjara vyrazíme na čerťák.
1.Rok Plný nadšení jsem doma mamku prosil, aby mi koupila prut. No a přišli Vánoce a já našel pod stromečkem takový ten set s udicí 2,10 s gumovými očky a naviják 1 ložisko celoplastový s nějakou vláčecí nástrahou a 0,22vlascem – tu udičku, mimochodem, mám doma vystavenou na zdi. Ta chvíle mezi Vánoci a začátkem jara, na které jsem se opravdu strašně moc těšil, se mi zdála nekonečkná. Ovšem dočkal jsem se jako i ostatní netrpěliví rybáři, čekající na začátek nové sezóny. Když jsem uprosil mámu, aby mě zavezla na čerťák – na smluvené místo, uviděl jsem Pavlíka u rákosí. Nepamatuji si přesné místo, jen vím, že u rákosí měl čeřínek. Celý nadšený - jaká to musí být paráda chytat ryby - jsem se ho ptal, jestli mi nachystá mou udičku na chytání. Obsah odpovědi se mi moc nezamlouval, protože mi bylo řečeno, že na to, abych mohl chytat na svůj prut potřebuji povolenku, takže teď momentálně mohu chytat na Pavlův prut. Tohle odpoledne jsme ale nic nechytili. Domluvili jsme se tedy, že si zachytáme u strýce Jirky na Skaličce, kam pojedeme za 14 dní. Na místě pod chatou seděl Pavlík s majitelem, který mi dovolil chytat na žížaly s tím, že když chytím okouna, nesmím ho pustit dovnitř, naopak, když budu mít na prutě pstruha – hned s ním zpět. Konečně mi Pavlík nachystal a navázal udičku – párkrát mi nahodil a když viděl, že mi to jde samotnému, zhruba po 20-ti minutách jsem se vydal dál od nich. Po 2 hodinách neúspěšného rybaření mě to přestalo bavit. Zklamaný a rozhořčený jsem začal dělat hlouposti – nahazoval jsem a rychle zase navijákem stahoval žížalu na háčku zpět na břeh. Vůbec mě nenapadlo, že můj styl vláčení bude mít nemalý úspěch! Přiíšel záběr a s ním moje první ulovená ryba, tedy okounek asi 20cm. Měl jsem obrovskou radost, kterou navyšoval další a další záběr. Ten den jsem nachytal asi dalších 30 okounů, žádný sice nebyl větší než 25cm, ale pro mě jistě velký úspěch. V té chvíli mi bylo jasné, že budu rybářem, že prostě ryby chytat budu! Když jsme měli jet domů, tak jsem brečel, vztekal se a takové různé věci. Pavlíkův taťka byl hospodářem MRS v Nové Jičíně a ten mi řekl, že jestli chci chytat ryby, musím udělat zkoušky. Musím se přiznat, že než jsem je udělal, chodil jsem chytat tlouště a pstruhy na Jičínku, ale pouštěl jsem je, aby mě náhodou nikdo s  nimi nechytl. Po prázdninách jsem nastoupil do školy i do rybářského kroužku v DDM. Když jsem v březnu udělal zkoušky a 14 dní poté jsem obdržel povolenku, hned jsem vyrazil ještě ten den na ryby! Toho dne jsem ale nic nechytil – vlastně celý ten první rok mého rybaření nebyl úspěšný. Zkoušel jsem napodobovat profesionály - boiles napichovat přímo na háček a takové různé srandy, a protože mě neměl kdo učit, mé úspěchy se nedostavily. Musím ale napsat, že jsem se vážně snažil – na své první povolence jsem jako prvňáček měl skoro 60 docházek. Na ryby jsem vyrážel většinou se svým starším kamarádem Milanem, který chodil stejně jako já do rybářského kroužku, ale jemu tento koníček vydržel pouze 3 roky. Potom přestal.
2.Rok 2.rok chytání mně začal hned 3.1., kdy jsem si vyzvedl povolenku. Samozřejmě, že jsem vyrazil okamžitě k vodě na nezamrzlý rybníček Vamberk, tento lov byl ale neúspěšný – stejně jako další mé výpravy na řeku Odru. Jednoho jarního dne jsem se s kamarádem Pavlem vydal na splav v Benarticích n. Odrou, kde jsme chytali na žížalku. Zničeho nic přichází záběr na prut, který byl hozený u kmenů stromů a s ním přichází krásný okoun něco mezi 30-35cm. Moje 1. ryba na svazové vodě – měl jsem velkou radost! Další lov, trvající asi 3 hodiny nám nepřináší ani rybku. Vytahuji návnadu a posledních pár žížal napichuji na háček dohromady. Po cca 10-ti minutách přichází razantní záběr na udici 5-20 g 2,10m s 0,22 vlascem. Po záseku jsem zjistil, že to už asi okoun nebude. Čekal jsem prvního kapra, ale když jsem viděl to, co se asi po 20-ti minutách ukázalo na hladinu, pořád jsem tomu nevěřil! Asi po 30-ti minutách jsem Pavla donutil jít do vody - musím podotknout, že to nebylo zadarmo (moje nová hra counter-strike source novinka byla cenou, za kterou vlezl do vody a chytl to, čemu jsem sám nechtěl věřit). Po chvíli docházím k závěru, že je to opravdu sumec 103cm, jestli 9kg opravdu nevím, okamžitě totiž sedám na kolo a jedu k tetě, aby mámě zavolala a informovala ji o mém úlovku. Ve chvíli, kdy máma dorazila, byl sumec ve vezírku. Ohromeně mě pochválila se slovy, že ještě nikdy nic takového neviděla. Pavlík mi poblahopřál a bylo mi řečeno, že jako správný rybář musím svůj úlovek pustit. Jako začátečníka mě to opravdu hodně mrzelo a sumce jsem pouštěl na svobodu s pláčem a vztekem. Pak mi Pavlík vysvětlil, že jsem neudělal nic špatného a řekl mi, že i on pouští hodně ryb, co chytne a že když je ryba hájená, tak ji pustit musíme, že jsou na to zákony. V létě jsem se vydával téměř každý den na ryby na Odru, ale pořád jsem nic nechytal. Až jednou jsem si vzal žížaly a šel jsem chytat přímo do splavu. Byl krásný den a ryby se vyhřívali na hladině, tak jsem tam dal minimální ponor max 10cm, házel jsem to k nim a začal jsem chytat další ryby do mé druhové sbírky nejdříve plotice, perlína, okouna, ježdíka, ouklej a na konec i karase. Když jsem se vrátil druhý den, tak jsem vláčil se strýcem Pavlem na splavu na tom samém místě. Řekl mi, že ví o ohromné štice, která zde žije. Když jsme nic neuvláčeli, tak jsme se večer vrátili a chytali na plotičku (v ČRS můžou i děti do 15 let lovit na 2 udice a na rybičku či čeřínků). Když asi v 10 hodin večer přišel záběr, já už spal. Pavlík mě budí a říká: „Máš záběr jdi si tam!“ Vyletím ze spacáku a letím k udici - zasekávám a volám Pavlíka, ať mi jde pomoci. Nakonec rybu zdolává Pavlík. Po změření a konečném zjištění, že se jedná o štiku 113cm, jsem si říkal, že rybařina není vůbec těžká - během 2 dní chytit sumce přes 1m a štiku přes 1m. Jenže potom jsem už zase do konce roku chytal jen okouny, sem tam i nějakou červenku, ale ani jednoho kapra.
3.rok Celý rok jsem provláčel na rybníku Vamberk, který leží nad Novým Jičínem. V rybníku se nacházela velká spousta malých štik, ale i velkých. S kamarádem ze třídy, Filipem, jsme chodili každý den hned po škole. Jednou jsme dokonce ani do školy nešli, abychom mohli chytat. Začalo to nevině - jednou jsme tam tak seděli a Filip říká, že má novinku. Koupil se prý za 3000Kč věci na speciální techniku - vláčení třpytky (z Lidlu za 200Kč, ale znáte to, rybáři...), a tak to tam navazuji na nový feeder, který mě stál 3200Kč. Při prvním náhozu se mi nějak zamotal vlasec a já prováděl s prutem různé pohyby. Když jsem ho zpravil, zjistil jsem, že na druhém konci něco je. Zasekávám a zdolávám štiku 49cm, no a pak jsme ten den už nic nechytli. Druhý den jsme se vraceli jako téměř každý školní den. O víkendech jsem chodil sám vláčet na rybičku, protože jsem neměl třpytky. Navštěvoval jsem vodu opravdu každý den a vždy jsem aspoň jednu rybu uvláčel. Takhle jsem strávil celý 3. rok na rybníku Vamberk .
4.rok Soukromá revoluce v rybaření - zakoupení první povolenky MRS na hostovaní a první návštěva Okluky 1 v Hluku, kde jsem s velmi zkušeným kamarádem Martinem chodíval chytat už předtím, ale jenom jako pozorovatel. Když jsem dostal hostenku, Martin byl na rybách, a tak jsem vzal feeder a šel jsem okamžitě za ním. Když jsem dorazil, tak se mu vůbec nedařilo, ale měl opravdu radost, že tam nemusí být sám. Když mi navázal feeder na patera - tehdy jsem ještě nevěděl co to je - cítil jsem se jako mistr světa,. Nahodil jsem na červíka a zhruba po 3 minutách mi zabral cejn a zase a zase a pořád jenom cejni. V noci přijel Martinův taťka a dal mi rohlíkové boiles - příchuť mušle. Vzal jsem si svou teleskopickou udici 2,1m a navázal úplně klasický návazec - boiles jsem upevnil pod háček a nahodil. Po chvíli měl strýc záběr od sumce, rozběhli jsme se k němu, ale v tom okamžiku slyším něčí cívku, podívám se na svůj prut osvícen svíčkou a vidím, že je spadlý ze zadní vidličky. Utíkám k prutu a zasekávám, když cítím ohromný odpor, podobný, jaký jsem zažil již u sumce 103cm a říkám si, že to bude znovu. No ale nedalo se! Strýc sumce ztratil a teď se všichni vrhli za mnou. Stálo u mě aspoň 10 lidí a já zdolával. Otec mi pomáhá držet prut, strýc mi povoluje mírně brzdu a já, už plně vysílen, asi po 20 minutách předávám na pár vteřin prut Martinovi, abych si trochu odpočinul. To už jsem tam měl vlasec na 12kg 0,35 a zdolával téměř natvrdo, což bylo značně vysilující. Když jsem udici přebral, byl kapr už téměř u břehu, udělal ještě dva prudké výpady a navedl jsem ho do podběráku. Kapr, kterého na přehradě nikdo s pánů, kteří teď už v hojném počtu sledovali moje předešlé zápolení, nepamatuje. Měřil 73cm. Musím se přiznat, že tento úlovek byl na dlouhé 3 roky mým největším. Do konce roku jsem se věnoval pouze feederu, jak na severní Moravě, tak i na jižní Moravě ve znamení cejnů a plotic.
5.rok V tomto mém rybářském roce jsem začal chytat už celkem na jistotu. Věděl jsem, jak na kapry a již jsem značně přechytával i kamarády, kteří se mnou chodili do rybářského kroužku. Možná jsem měl více štěstí, ale nástrahu, na kterou jsem chytal cejny na Okluce, jsem používal na Odře či Čertáku a chytal tam kapry. Opravdu se mi velice dařilo. Do půlky prázdnin jsem chytl alespoň 60 kaprů malých i větších - max do 55cm. Když v půlce prázdnin jdu do rybářské prodejny pana Krále a on mi oznamuje, že červy nemá, tak jsem si vzal žížaly a splávek. Přicházím k vodě, kde budu nocovat, převazuji na splávek a nahazuji maximálně 50cm od břehu. Při chystání druhé udice mám záběr a na břeh dostávám okouna, znovu nához, znovu okoun. Po 30-ti minutách snižuji ještě odpor a nahazuji trochu dál a přichází znovu záběr a tentokrát je tam něco jiného. Zprvu jsem myslel, že kapr, ale ne - volám na rybáře vedle, jestli by mi mohl pomoci, že tam cosi mám. Rybář mi ochotně pomáhá a společně zjišťujeme, že se protentokrát mým úlovkem stal pěkný úhoř. Já nevěděl, že by se neměl podebírat, protože je velmi slizký. Pan rybář ho tedy chytl do novin, vytáhl na břeh a velmi zkušeným pohybem uklidnil. Naměřil jsem délku 83cm a dostal radu dát ho, na co nejdéle do kyblíku a pak ho zabít pověšením na strom a naříznout mu ocas. Když jsem se ráno podíval do kyblíku, úhoř byl velice divný. Byl živý, ale vůbec se nehýbal, začal být velice aktivní až při věšení na strom a to velice, ještě minimálně 20 min se kroutil. Toto byl můj první úhoř. Do dneška, což je 13.1.2010, jsem chytl pouze 5 úhořů: 3 na Čertáku 83cm,69cm, nevím možná 30cm a 2 na Okluce 56cm, 48cm. Do konce roku jsem se věnoval lovu na feeder a kaprům a na druhou udici lovu okounů a plotic.
6.rok V tomto roce jsem si začal hrát na frajera, čemuž se dnes velmi rád směji, ale začal jsem takhle s metodou „chyť a pusť“. Na začátku roku jsem začal vymýšlet své příběhy z ryb na přehradě v Hluku a v Hluku jsem začal vyprávět, jaké ryby chytáme na Odře a naopak. No a začal jsem machrovat stylem: ti kapři už jsou ohraní, doma nikomu nechutnají (to jsem jich donesl domů jestli 20 za 4 roky), takže ryby pouštím. Jednou tak sedíme na Starém Jičíně na nové přehradě, když v tom přichází razantní záběr - kapr 48 cm a říkám: „Beru!“ a kamarád Majek mi říká: „Vždyť ty ryby pouštíš ne?“ a já odpovídám: „No vlastně jo...“, a tak jsem ho pustil. Vlastně jsem pouštěl s velmi těžkým srdcem všechny, jinak bych se stal terčem posměchu. V létě jsem jel k otci do Hluku a seznámil se tam s boiliesem. Na přehradě jsem na tuto nástrahu úspěch neměl a jinde nebyly úspěchy nijak slavné, ale já pořád věřil, chytal jsem na něj čím dál častěji a učil se speciální návazce a zkoušel různé „fígly“. Na konci léta mi otec dal možnost vybrat, kam vyrazit na dovolenou – já ani chvíli neváhal a vyřkl verdikt: rybářská dovolená! Taťka kývl v domnění, že to bude asi levnější, což se mu šeredně vymstilo. Levnější to určitě bylo, ale myslím, že kdyby měl zaplatit tolik peněz, co jsme tehdy utratili, tak on sám muže letět na týdenní dovolenou do Egypta. Když jsme přijeli na Skaličku ve složení já, Martin (bratránek), Marcel (bratr), taťka, Nikola(sestra), dali jsme na radu místních a šli co nejvíce směrem k hrázi. Bohužel jsem byl jediný, kdo uměl dělat montáže a navazovat háčky, takže jsem byl celkem dost vytížen. První den jsme nic nechytli. Druhý den ráno jsem vyzkoušel koupit si Devil baits přímo na Skaličce a nahodil jsem to tam na Jahodu, když asi za 30 minut přišel záběr jako kráva! Takový souboj jsem do té doby nezažil! Po 10-ti minutách usilovného boje jsem zdolal kapra 92cm 14,5kg (dosavadní rekord soukromé vody), z kterého jsem měl neuvěřitelnou radost! Otec nevěřil svým očím a divil se, že vůbec něco takového žije. Bohužel to byl poslední kapr nad 10kg, kterého jsme tehdy chytili. Po návratu z dovolené domů jsme se z Martinem vydali na řeku Moravu do Uherského Ostrohu a Veselí nad Moravou. Zbylo nám asi 2 kg boilies - to jsme tam házeli průběžně asi 3 dny, když přichází záběr a Martin zdolává kapra 75cm, který byl jediný za celý 1 týden na rybách. Ještě jsme nachytali nějaké tlouště a plotice a tím pro mě skončil rok. Na ryby jsem se už nedostal, jelikož jsem se stěhoval od mamky k otci a nebyl čas.
7.rok V sedmém roce mého rybářského života jsem se naplno věnoval jen kaprařině. Na Vánoce jsem si nechal nadělit prut a naviják pro kapraře, tedy prut cool 3,3m 3lb a naviják Okuma longboton 40 - nebo tak nějak. Jelikož jsem bydlel u otce tak pro mě začlo něco krásného začal jsem jezdil na moravu kterou mám do ted 5km od baráku což není tak moc.Začal jsem kaprařit! První kroky vedly k malým kaprům, ale časem ti kapři byli větší a větší, až jsem chytl kapra 82cm 13,8kg (dosavadní rekord svazové vody). Když jsem začal kapry chytat z jara, myslel jsem, že to půjde celý rok, ale opak byl pravdou. Šlo to tak do 10.7. no a pak utlum. Od té doby až dodnes nepřišel žádný kapr přes 10 kg. Do té doby snad 20 kaprů nad 10kg, ale pak už ani ránu. Ti velcí kapři jakoby zmizeli, ti malí tam pořád jsou. Z tohoto důvodu jsem se začal znovu zajímat o nové druhy, a tak jsem začal chytat parmy na plavanou. Ze začátku mi to moc nešlo, ale časem - během 1 měsíce jsem se zlepšil natolik, že vždy, když jdu chytat parmy, tak chytnu. Nechci se chlubit, ale je to tak! Začal jsem lovit i malé sumce na feeder a tlouště a všechny možné druhy ryb, ale nejraději parmy. Jednoho letního dne jsem se vydal na kole s „fídříkem“ k vodě. Chytal jsem parmy standardní velikosti, do těch 65cm, když v tom záběr - okamžitý zásek - ryba skočila z vody a já viděl, že to nebude sranda! Začíná boj na 0,14 vlasec s 74cm parmou. Asi po 30-ti minutách jsem parmu zdolal! Ono to není sranda v tom proudě, i když tam parma leží, stačí, aby cukla hlavou a je v pryč. S úlovkem se fotím a pouštím na svobodu. To už se totiž řídím pravidlem chyť a pusť pevně! Do konce roku jsem se věnoval parmám, ale byl jsem ještě v době 27-30.8 na Skaličce, kde jsem zdolal kapra 89cm, abych nevyšel ze cviku.
8.rok Osmý rok, tedy ten minulý jsem nechytil žádné zázraky. Jelikož to na Moravě ani Dyji nějak nešlo, zaměřil jsem se znovu na lov parem, vláčku a feeder. Na každé delší výpravě jsem se ovšem zaměřil na kaprařinu, což bylo alespoň 40% procent ze 114-ti docházek. V těchto docházkách jsem vylepšil pouze 2 rekordy, a to cejna velkého na 54cm a plotice obecné na 35cm.
V roce 2009 jsem nachytal ohromné množství parem, podhouství, ostroretek, tlouštů a menších kaprů. Jelikož jsem se v tomto roce zaměřil z 80% na řeku, nachytal jsem pouze minimum cejnů a jiného plevele. Musím uznat, že co do počtu ryb byl rok vydařený, ale co do velikosti už to bylo horší .Po 3 letech jsem uvláčel štiku a bolena - vůbec poprvé v životě. Chytl jsem i nějakého sumce, spíše tedy hodně malých sumců.
Tím bych chtěl ukončit tento článek, který je opravdu dlouhý. Na závěr chci dodat, že i ti co nachytali velké kapry, museli chytat nejdřív mále ryby a do těch velkých vyrůst. Já za sebe doufám, že ještě dál porostu a dostanu se přes magickou hranici 20kg kapra a 200cm sumce.
Děkuji za pozornost a chtěl bych zdůraznit: Nebuďte zbrklí, navštěvujte soukromé rybníky až máte něco chytlé na svazové vodě, je to totiž něco jiného. Nesnažte se to urychlit! Na soukromé vodě je dobré si zachytat, ale nic víc - nic se tam nenaučíte. Chodte na „svazovky“, pilujte, pilujte až si vyřežete krásnou novou skříň, která možná jednou bude velmi cenná!!

Za Junior Club C.T AKVARIUS Jan Šimčík